Brněnská přehrada a okolí
průvodce kouzelnými místy

Historie a historické objekty Žebětína

Žebětín se rozprostírá na území o rozloze 1 359,9895 ha na rozhraní dvou geomorfologických jednotek - České vysočiny a Západních Karpat a dvou fytogeografických obvodů českomoravského mezofytika a Panonského termofytika, které výrazně ovlivnily podobu, faunu a flóru dané oblasti.

Nejstarší známé kompaktní osídlení Žebětína se nacházelo severně od obce v trati Drdi, kde bylo objeveno rozsáhlé sídliště prvních zemědělců na území České republiky, a to z doby třetího tisíciletí před Kristem, tzn. lidu keramiky volutové a neolitické moravské malované. Tehdejší lid choval dobytek, vyráběl keramické nádoby v keramické peci, k textilní výrobě užíval tkalcovský stav, šídla a jehly, používal hlazené, štípané a vrtané kamenné nástroje.

Východně od obce leželo pozdněkeltské sídliště z 2. až 3. tisíciletí před Kristem. Tvořilo jej několik pravoúhlých chat, v nichž se na hrnčířských kruzích vyráběla keramika, a jámy, které sloužily jako dílny (kovářská výheň - výroba železných klíčů, nožů, dlát apod.). Nálezy jsou důkazem toho, že obyvatelé sídliště chovali hovězí dobytek, ovce, kozy, vepře, koně a psy. V téže lokalitě byly nalezeny zbytky keltské a germánské keramiky, které svědčí o osídlení až do mladší doby římské. Na území celé obce bylo objeveno množství památek převážně z mladší doby kamenné - neolitu.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1235 a týká se svobodného pána Hostislava ze Žebětína, který za služby pro zeměpána obdržel dvůr s polnostmi.

Od roku 1370 byla obec rozdělena na tři části, z nichž první náležela k hradu brněnskému (od r. 1517 díl kláštera na Starém Brně), druhá k hradu Veveří a podacím právem kostelním, třetí ke kláštěru sv. Tomáše v Brně. Teprve v roce 1848 došlo ke sloučení všech tří dílů v jednu obec, která měla v roce 1869 celkem 849 obyvatel a sestávala ze 155 domů, v roce 1880 ji tvořilo 169 domů s 904-mi obyvateli a v roce 1890 v ní žilo 1 001 obyvatel ve 185-ti domech.

V roce 1971 byla obec připojena k městu Brnu a stala se jeho součástí. V roce 1990 došlo k obnovení místního úřadu a Žebětín se stal jednou z 29-ti městských částí v rámci města Brna. K 1. lednu 1997 bylo k trvalému pobytu v Žebětíně hlášeno celkem 1 867 osob.

Znak Žebětína:

Tvoří ho dělený štít. V horním zeleném poli je heraldicky vpravo umístěna stříbrná radlice, vlevo zlatý hrozen (vychází z pečeti hradu Veveří). V dolním stříbrném poli se nachází červené srdce, z něhož vyrůstají na zelených stoncích tři červené květy (pečeť kláštera cieriaček na Starém Brně).

Školy:

Založení školy v Žebětíně se datuje začátkem 17. století. Na místě původní budovy - u kostela na Křivánkově náměstí - stojí dodnes trojtřídní škola. V roce 1904 byla otevřena druhá žebětínská škola, dvojtřídní, na dnešní Kohoutovické ulici. Obě základní školy prošly mnoha opravami a dodnes slouží svému účelu (základní škola pro 1. - 5.ročník). Samostatná mateřská škola byla v obci vybudována v sedmdesátých letech, převážně brigádnicky, a otevřena v roce 1977.

Historické objekty a zajímavosti:

Dominantou Žebětína je kostel sv. Bartoloměje, stojící na rozhraní Křivánkova náměstí a ulice Dlážděné.

Dnešní kaple s věží (starý kostelík) byly postaveny v první polovině 14. století z popudu královny Elišky Rejčky.

Fara je připomínána již v roce 1437. Za švédských válek byla opuštěná fara i kostel téměř zničeny. Kostel byl obnoven roku 1732 a farní budova roku 1787. Roku 1869 byl Žebětín povýšen na samostatnou farnost.

Se stavbou nového kostela bylo započato v roce 1922 podle plánů architekta Vladimíra Fischera ve zjednodušeném klasicistním slohu s detailními plány architekta Vašíčka. Slavnostní svěcení provedl v neděli 26. 8. 1923 biskup Dr. Norbert Klein.

V průběhu dalších let došlo k několika úpravám kostela i fary, poslední rekontrukce byla realizována v roce 1997.

Na Křivánkově náměstí upoutá pozornost socha sv. Jana Nepomuckého z mušlového vápence, ve stylu pozdního baroka.

Na rozcestí ulic Hostislavovy a Chrpové směrem k Bystrci stojí Boží muka z roku 1764. Jsou tradičního, sloupkového typu s okosem soklové části, nohoře ukončeny slepou lucernou s křížkem. Použitý materiál - místní, červený písekovec.

Křížky z nejrůznějších let jsou umístěny při výjezdu z obce - směrem k Veselce, ke Kohoutovicím, k Ostrovačicím, na křižovatce ulic Kohoutovická a Hostislavova (směrem k Bystrci).

Památku obětem první světové války připomíná pomník v parku na Křivánkově náměstí, obětem druhé světové války je věnován pomník nad Žebětínem směrem k Ostrovačicím.

Na potoku Vrbovci pod horou zvanou Pekárna stojí žebětínský vodní mlýn, zmiňovaný již v 16. století. Sloužil svému účelu až do roku 1918, kdy jej nový majitel upravil na lovecký zámeček, ponechal však přilehlý hospodářský dvůr. V roce 1923 získal objekt známý brněnský advokát, který jej vlastnil až do zabrání státem. Po letech chátrání získal celý areál jezdecký klub, který tu zřídil restauraci a v hospodářských staveních chov koní a jezdecký oddíl. V současné době se v upravených prostorách nachází ubytovna a restaurace.

Na ulici Kohoutovické se nachází původně panská kovárna, přináležící k veverskému dílu. Ta připadla obci, která ji roku 1866 prodala panu Křivánkovi. Rodina Křivánkova vlastnila a provozovala kovárnu až do roku 1970, kdy darovala zařízení kovárny Technickému muzeu v Brně. Dnes je toto zařízení součástí expozice kovárny v Těšanech.

V ulici Klobouček jsou pozemky, kde se vyráběly nepálené cihly. Tady byla v roce 1876 zprovozněna cihelna a pec pro výrobu pálených cihel. Provoz cihelny byl ukončen v roce 1937, do roku 1900 se v ní také vyráběly ručně střešní hladké tašky. Po roce 1890 byla postavena konkurenční cihelna. Cihelnu získal později jeden majitel. V sedmdesátých letech byly budovy zbourány, na jejich místě vznikly montované výrobní haly, které dnes užívá firma vyrábějící betonovou zámkovou dlažbu.

(Pozn. : Tento text byl stažen ze serveru www.brno.cz a uveřejněn s jejich souhlasem.)